Seals      Of      The       Worlds

Jméno: Morrigan (kdysi Priscilla)
Věk: Neznámý 
Rasa: Nemrtvý
Zaměstnání / Povolání: Nekromancer
Mazlíček: Krkavec
Schopnosti: - Živel země
         - Černá magie > Nekromancie; která zkoumá a využívá tajů smrti- především vyvolávání nemrtvých. Tento druh magie je velmi nebezpečný a to především pro toho, kdo se pro takový krok rozhodne. Představuje nástroj zbožného uctívání, nepřekonatelnou magickou hranici, ale zároveň také zdroj kosmické síly, se kterou mohou naložit ku vlastnímu prospěchu, ale zároveň se jim hnusí.

​

Minulost: "Ach, krásná Lorelai.. Škoda tvého života, tvého nadání a smyslu pro život. Ve tvém lůně se líhne plod. Nemoc, jenž tě zžírá zevnitř a za živa. Má lásko, odpusť mi, že já - slaboch - nedokázal tě ochránit a jen, hloupě jsem žárlil," řekl šlechtic, který držel svou nastávající za ruku a tiše jen doufal, že se jeho milá probudí z věčného spánku.
 Ano, tak by se daly také popsat dny před narozením dítěte. Ne moc šťastným, jak se zdá. Žena, o jenž se povídá v úryvku, byla mladá hraběnka, manželka váženého muže, kterého si lidé cenili pro jeho dobré srdce. Žena skomírala na vážnou nemoc. Mnozí také měli o ní pochybnosti, že se stýká v nekromantském kultu a její těhotenství brali jako špatné znamení. Šlechtic byl zaslepený láskou a veškeré pomluvy házel stranou. Způsobilo to, že lidé začali z vesnice z okolí zámku odcházet do jiných vesnic a měst. Hrabě byl natolik zaměstnaný svou ženou, že si ani nevšiml zmizení služebnictva.
 Přišel den D. Hrabě se v celém zámku staral jen o sebe a svou milovanou, osamocený jen doufal v Boha a zázrak. Jenže Bůh neexistuje a jeho víra mu nedovolovala pochybovat o jeho existenci. .A přeci jen, způsob záchrany ženy se našel. Violett nebyla ta sladká, láskyplná žena, jakou si mladý hrabě představoval. Chtěla bohatství, skvělé zázemí a ochrannou ruku. To vše se ztrácelo, a tak pro ni nic navíc neznamenal. Ruku natáhla k jeho tváři a přitáhla si ho k polibku. Byl to polibek smrti, polibek, který mu vysál všechen život. Violett potřebovala jen další oběť k obnovení svého života, když teď ještě nosila dítě hraběte ve svém lůně. Nemohla ovšem zvládnout sama celý zámek, a tak, po několika dnech, kdy mužské tělo nahnilo, proklela ho magií a nechala oživit. Nekromancií. Bývalý muž byl už pouhým nástrojem a služebníkem. Zámek se stal základnou pro kult nekromancerů, který se občas s Violett střetával a vyčkávali na narození jejich budoucí patronky, požehnaného dítěte.
 Když konečně žena porodila krásnou dívenku, modrookou blondýnku, všichni byli nadšeni. Dívka byla čistá a nezkažená magií, kterou do sebe soukala celé léta matka. Až pak, když dívenka povyrostla o pár let a byla schopná chodit, mluvit, mohla se začít učit. Od počátků, kde to začínalo čtením a psaním, až do dospělosti po pokročilou nekromancii. Bohužel, mnoho nekromágů nepřežívalo. Ti, kteří odcestovali mimo zámek a vesnici, po většinou skončili upalování a vyzabíjeni. V zámku také moc nepřežívali. Matka skonala mezi prvními, kdy se ji nedostávalo přísunu života, a tak byla závislá pouze na své učitele. I tělo otce se rozsypalo společně po boku ženy, které celé léta sloužil.
A tak, celý zámek včetně přilehlé, opuštěné vesnice, připadl poslední místní známé nekromancerce, Priscille.

 Roky plynuly tak rychle jako voda v řece proudila do oceánu. Priscilla se zcela osamostatnila a věnovala čas svému zdokonalování, včetně zdokonalování svých nemrtvých výtvorů. Dlouhá léta pečovala sama o sebe a své stvoření bez potřeby styku s okolním světem. Lidskost postupně mizela. Chuť k jídlu, drobné radosti i mladá krása. Oběti a rituály už zcela nevypomohly tomu, co potřebovala. Její kůže vrásčila, vnitřnosti uvnitř jejího drobného těla hnily a vlasy padaly. Nemluvě o zakalených očích, které hůř a hůř viděly. Byla to katastrofa, že její původní schránka už vlastně k ničemu není. Její vlastní tělo ji zrazuje. Stává se jednou z mrtvol.
 Rozhodla se zakročit. Tu největší oběť, duši mladé panny, předala na pospas smrti a tělo využila k velice náročnému rituálu. Za úplňku, na obětním stole, pomazala oltář krví oné panny smíšené s jejím vlastní krví. První část nebyla náročná, vzhledem k tomu, že ani jeden z přítomných nemohl již více pocítit bolest. Ovšem ještě stále uvnitř někde byl strach. Uvnitř Priscilly, to poslední lidské, co v ní zůstalo. Strach ze smrti a zmizení tu byl. Rituál se nesměl pokazit.
 Priscilla spojila rány v dlaních ji i oběti a svázala hedvábnou stuhou. Seděla na ní obkročmo a vyčkávala, až skrze stropní okno světlo z úplňku posvítilo na oltář a dvě těla. Volnou rukou uchopila rukojeť rituální dýky, pomazané krví beránka. Špičku přilnula ke svému hrudníku. Odbila půlnoc a celá čepel projela tělem dovnitř do hrudi dívky, které zastavilo poslední pumpování krve do srdce, i když již bylo dávno vysláblé.
 Úplněk se naplnil rudé barvy, které zhrozilo veškeré stvoření ve světě. Znamení, že nekromantce se jeden z nejnáročnějších rituálu vydařil, byl právě onen měsíc. A z Priscilly se stala Zorath.

​

Zajímavosti: Nekromancie je temná magická věda mající mnoho prvků. Nekromancii mohou provozovat jen mágové sloužící zlu či sobě, jelikož jakémukoliv dobrému čaroději se oživování mrtvých těl přímo hnusí, z toho plyne, že nemrtvé nikdy nemůže vyvolávat elf. Pro mágy to je zakázanou a ilegální formou magie.
 Je hojně používáno slovo nekromág symbolizující kohokoliv, kdo tato kouzla používá. Nekromanti jsou sesílatelé arkánní magie, kteří manipulují silou smrti a postupně jsou jí sami pohlceni - obvykle se nakonec sami stanou nemrtvými. Postupem času se mění, jejich pleť je sinalá, oči prázdné, mění se barva vlasů, pokud jim zůstanou. A jistě, nezapomeňme na to, že dříve či později každého nekromanta prozradí pach, co se kolem něj začne šířit. Hniloba je to nejpřívětivější slovo k popisu onoho odéru. Nekromancii lze použít k rekonstrukci masa a kostí nemrtvých stvůr, a tak je znovu uvést do "funkčního stavu" i poté, co byly zničeny. Proto speciálně silné kostěné golemy nekromanté i po zničení zkoušejí "posbírat" pro další použití. Stejně tak naši... spojenci Opuštění... nepohrdnou rezervními částmi těla, kdekoli je najdou.

 Nekromant je větev kouzel zabývající se speciálně nemrtvými. Podmínkou pro volbu nekromanta je zákoně nebo zmateně zlé přesvědčení. Nekromanti jsou ostatními mágy nenáviděni a že neexistují žádné oficiální školy tohoto odvětví. I prostý lid nekromanty nenávidí (nazývají je černokněžníky) a prakticky všude jsou nevítaní a často i upalovaní (pokud je lidé poznají – přiznejme, že jejich představa o černokněžníkovi je velmi pohádková). Nekromanti mají rádi černou barvu, můžou i šedivou, nemají žádný styl oblékání, většinou se snaží nebudit dojem nekromanta.
 A jak si lidé nekromanta představují? Oděného buď v černé kápi, nebo černém koženém oblečení zdobeném kůstkami, ověšeného amulety s ebenovou holí zakončenou lebkou. Pleť má bledou, je hubený, kostnatý. A samozřejmě je z něj cítit zlo, svítí mu oči a páchne smrtí.
Pravda je, že drtivá většina nekromantů tráví většinu svého života v podzemních kobkách, takže jejich kůže je opravdu velmi bledá. Černou barvu mají rádi, stejně jako kostěné ozdoby, ale na veřejnosti je nenosí (kromě zvláštních příležitostí – kvůli efektu). Málokdy potkáte nekromanta oděného do lehkého oblečení teplých barev.
 Jak žije nekromant mezi nemrtvými, v temných kobkách, vypěstuje si nechuť ke slunci. Mimo to jsou nekromanti velmi silně připojeni na pramen temné energie, takže jim bílá kouzla ubližují (v pradávných foliantech se píše dokonce i o přemocných nekromantech, kteří byli zranitelní kouzlem bílá střela), dále jim způsobuje nepříjemnosti (pálení kůže, po požití i zvracení, křeče) svěcená voda.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

______________________________________________________________________________________
 

 Jméno: Khal
 Věk: 37 let
 Povolání: Barbar
 Rasa: Člověk
 Zbraň: Primárně obouruční meč, sekundárně luk (spíše na lov)
 Schopnosti: - primární: Živel ohně
           - sekundární: Imunní proti žáru.

 Minulost: Khal je vůdce barbarské skupiny, která rabuje různé vesnice pro jejich zásoby. Ať jídla, ošacení nebo další potřebné věci pro jejich domoviny a rodiny. Z povinnosti se stala zábava a chtíč po krveprolití. Vůdce mohl být jen nejsilnější bojovník a na jeho místo se mohl dostat jen ten, kdo vůdce porazí a Khal byl doposud neporažen.
Khal byl taky velice chtěný muž v jejich osadě, co se žen týče, přesto si vybral jen jedinou, se kterou měl dítě. Ovšem stalo se neštěstí, kdy někdo z vesnice podpálil jeho dům za jeho nepřítomnosti. Když dorazil, dokázal se dovnitř dostat pouze pro dítě, ale jeho žena byla uvalená pod troskami a uhořela. A tak zůstal žít sám s rudovlasou dcerou. O měsíc později popravil viníka. Mučení žhář vydržel téměř týden, až pak zahynul na vykrvácení a od té doby si nikdo vůči Khalovi nic nedovolí.