Seals      Of      The       Worlds

Jméno: Asmodeia. Na veřejnosti, když se skrývá v lidské schránce, se představuje ale jako Adenah.

​

Věk: Věk je pro ni irelevantní, stejně jako čas samotný. Přestala tok času vnímat již před dávnými lety, snad i stoletími. Její život plyne bez konců, bez začátku, svévolně jako proud řeky, bez ohledu na životy ostatních

​

Povolání: Vládkyně Podsvětí

Rasa: Archdémon

​

Zbraň: Zbraně považuje za nedůležité, má ovšem poměrně úzký vztah s velkou, černou kosou, v jejímž kování se skrývá i část jejích sil.

​

Mazlíček: Hell hound s poetickým jménem Thanatos

​

Schopnosti: -Primární: Oheň

         -Sekundární: Chaos: Chaos ve své nejčistší formě. Radikální, nespoutaný, vzniklý již dávno z beznaděje duší, jež padly za oběť Podsvětí. Chaos se v rukou Asmodeii projevuje tím, že může vstupovat do myšlenek a jemně je ovlivňovat, jak uzná za vhodné. Sama tuto schopnost nejraději používá skrze sny, které mění na noční můry a děsy. Jde tedy v podstatě o jakousi zvláštní formu iluzí.

​

Povaha: Je až zvláštní, jak rozdílná povaha vládkyně démonů od většiny z jejich řad je. I její síly jsou divoké a nespoutané, Asmodeia sama je však tichá, chladná, odměřená a na úrovni, ať už se děje cokoliv. Je pozorovatelkou. Analyzuje každý pohyb i zvuk, vše si tiše promýšlí a promlouvá pouze, uzná-li to za vhodné. Jako většina démonů, i jí je vlastní jistá dávka sarkasmu a až kousavé ironie, zároveň však nemá potřebu využívat je často, stejně jako většinu emocí. Na první pohled působí prostě jen jako kus ledovce, odtažitá a chladná. Veškeré pocity, když už nějaké má, jsou pečlivě ukryty pod povrchem – nikdy však nebylo dokázáno, že opravdu dokáže cítit. Nejpravděpodobnější je, že jí čas ponaučil a ona tak všechny pocity prostě zapomněla. Nebo se jen rozhodla, že jde o jakousi formu zbytečnosti, která je kýčovitě určena jen pro ostatní.

  

Minulost: Mezi lidmi se už po dlouhá léta říkává heslo „Možná až Podsvětí zamrzne“, jako by šlo o nějakou absurditu. Faktem je, že Podsvětí zamrzlo již dávno, ač je neustále položeno ve žhavých plamenech. Na trůn usedla už před dlouhými milénii, dávno, moc dávno na to, aby si to někdo pamatoval, včetně jí samotné. Asmodeia je tím kusem ledovce, který hýbnul celým Zásvětím natolik, aby upadlo do věčného zatracení, které si tolik přálo. Avšak mezitím, co většina démonů toužila po moci, natolik, že vyvolali válku, ona toužila po vědění, odjakživa. A také proto tehdy svolila, aby vůbec k nějakým bojům došlo. Nejdravější z jejích generálů v čele, ostatní přítomni v celém tom zmatku… mezitím, co ona sama pozorovala vše ze strany. Jistě, mohla se přidat, mohla válku ukončit rychle vítězstvím pro svou stranu, ale proč? Divočejší z démonů by se nezastavili a tak je nechala se spálit. Raději střádala tolik potřebné informace, vše, co by zaplnilo jakousi prázdnotu, kterou v sobě cítí. Jistě, našlo se mnoho takových, co její styl vlády odsuzovalo, ale ti dlouhý život neměli. Asmodeia dokáže být neoblomná a krutá, jde-li o zpochybňování její podstaty, nebo čehokoliv, co považuje za důležité. A právě proto teď v převleku cestuje a hledá další informace, stejně jako ti, které mezi smrtelníky vyslala, tentokrát s jasným cílem – zjistit o nových společenstvích co nejvíc a zvítězit. Sladká pachuť vítězství a moci, všechno to, co s tím přichází… a ona to chce snad jen z dlouhé chvíle. Jedno je ale jisté, za svým si půjde hlava nehlava, i přes mrtvoly. A že jich bude mnoho.

​

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------​

​

Jméno: Lillianë (zvaná Lilly)

Příjmení: Lumina

Věk: Neznámý. Rozhodně je však mladší, než její bratr.

Povolání: Prozatím nejde vyloženě o vlastní povolání, vypomáhá však v bratrově podniku, když je zrovna potřeba. Její handicap nikdy problémem nebyl, na známých místech se orientuje perfektně, ještě když jde o Nalitého Jelena. Příležitostně si přivydělá i jako bard, ač sama přes jistou stydlivost nikdy sama zpívat nezačne – většinou jí někdo přemluví.

Rasa: Frinelian

Zbraň: Zbraně nepoužívá, prakticky s nimi ani neumí, a kdyby měla příležitost naučit se boji, stejně odmítne, neboť zastává názor, že pokud je nějaký problém, má se řešit slovně. Tedy bez zbytečných obětí, krve a zla.

Mazlíček: Chiroptera – malá, chlupatá příšerka, nápadně připomínající netopýra, do jehož čeledi také patří. Chrono, jak se jmenuje, je bílá, věčně poletující koule chlupů s chápavým ocáskem, která je věčně lenivá a nabručená, protože nemůže v klidu spát, nejlépe schovaná v husté hřívě své majitelky. Chrono se však v případě potřeby, stejně jako každá Chiroptera, dokáže změnit v bestii přibližně velikosti koně, dravé stvoření, které slouží pro přepravu i ochranu, zároveň je však také věrným společníkem, který navádí svou paní, skoro jako slepecký pes.

Schopnosti: - primární: Živel Země

                      - sekundární: Vnitřní oko – jedná se o schopnost neofenzivní, vyloženě jde o jakousi zvláštní formu echolokace, něco, co pomáhá Lilly v životě, při pohybu, při setkávání se s ostatními bytostmi. Vidí díky ní aury, tudíž rozezná přítomnost člověka, zároveň většinou zná i jeho úmysly a pocity, ačkoliv silné bytosti umí tuhle skutečnost obejít. Tedy, bytosti silné charakterem – existují perfektní lháři, kterým uvěří kde kdo kde co a ty neprohlédne ani Lilly a její vnitřní oko.  

Povaha: Malá, naivní Lilly. Stvoření, které věří, že je alespoň kapka dobra ve všech bytostech, že je nutné poznat kohokoliv, abyste si udělali celý obrázek a věděli, jak se k němu chovat, bytost čistá jako její úmysly, hodná a věčně ochotná pomoci s čímkoliv, co bude v jejích možnostech. Lilly ví, že svět není místem bez poskvrnky, ví, že je denně pácháno zlo na nevinných, že je prolívána krev a krajinou se postupně rozlézá temnota jako nějaký virus… ale zároveň si myslí, že ještě není nic ztraceno. Věří v lepší zítřky, zároveň však neodsuzuje ani Podsvětí a věří v jakousi harmonii, ve které by mohly žít všechny bytosti pospolu, ač o těchto věcech většinou nemluví nahlas, jelikož se většinou dočká akorát tak výsměchu. Sama je stejně spíš lepší posluchačkou, touží vyslechnout životní příběhy, i ty smyšlené, ráda poslouchá historky i vtipy, balady, cokoliv, co jí dokáže přiblížit svět i daného člověka, to, jak svět vidí on. Z toho si pak tvoří obrázek ona, jak o světě, který nevidí, tak o člověku, se kterým hovořila a jeho charakteru, který, i kdyby nebyl z nejlepších, stejně nezatratí, naopak – bude se mu snažit pomoci zničit jeho vnitřní démony, i kdyby jí to mělo být osudným. Lilly je klidná, něžně nevinná bytost, je stydlivá, občas si dokonce šlape na jazyk, jen proto, že je v danou chvilku nervózní, což je většinou v nových prostorách a lokacích.

Minulost: Původně měla zůstat v rodné vesnici, daleko od veškerého toho šrumu, daleko od bojů a bohužel potencionálně i daleko od bratra, ke kterému měla už od mala úzký vztah, jelikož byl starší a ona už si jej jako malá holčička idolizovala. Právě on byl důvodem, proč nakonec rodinu opustila a rozhodla se jej vyhledat, pouze v doprovodu věrného mazlíčka, Chrona. Cesta to nebyla jednoduchá, přece jen, Lilly je od narození slepá a orientuje se spíš za pomocí ostatních smyslů a Chrona… navíc je naivní a věří všem, uvěří snad opravdu cokoliv, co jí v danou chvíli kdo řekne… což jí mnohokrát dostalo do problémů a svým způsobem jí to dostalo také do Nalitého jelena. O tomto incidentu sourozenci nemluví, nechávají jej v minulosti, stejně jako v podstatě mnoho dalších skutečností, co se odehrály. Co však zůstává, je Lillyina neutuchající láska k bratru, k jeho podniku a vlastně i k celému světu, který sama ještě objevuje, neboť před svou poutí za Williamem byla výhradně držena doma, snad z opatrnosti. Světem však kolují fámy o relikviích, o bájných, mocných předmětech, které dokáží splnit kdejaké přání… a právě relikvie jsou tím, co Lilly potají studuje a chystá se do budoucna získat, čistě ze sobeckého důvodu – aby mohla prozřít a spatřit tak to, co do té doby viděla pouze skrze cit ve svých drobných dlaních - milovaného bratra, i celý širý svět.

​

​